Pořadí: 39. z 90 běžců (88 doběhlo)

Teplota: odhadem cca. 12 stupňů, suchý klimatizovaný vzduch

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

Mým 66.závodem a 11.maratonem se stal maraton na 666 metrů dlouhém okruhu v podzemních garážích obchodního centra Mercury v Českých Budějovicích, přičemž jsem běžel se startovním číslem 66. Přestože jsem dříve účast na maratonu v garážích odmítal, tak jsem se rozhodl to letos zkusit, jako test aktuální běžecké kondice. Neměl jsem přitom v úmyslu běžet celý maraton, ale chtěl jsem zkusil 15-30 km, získat data použitelná pro další závody (zejména vývoj tepové frekvence a tempa), a poté odstoupit. Stejně jako v minulých letech předpokládám, že vrchol sezony přijde až na podzim, a všechny zimní a jarní závody poběžím jen jako součást tréninku. Zvlášť v zimě je přitom kvalitnější trénování pro mě problematické a protože jsem byl i poměrně dost unavený, tak jsem od závodu nic nečekal a do poslední chvíle zvažoval, jestli na něj vůbec odjet.

Před závodem jsem se rozhodl zkusit běžet tempem 4:30/km co nejdéle, avšak věděl jsem, že tento plán mohou nabourat zatáčky, v kterých obecně neumím běhat moc dobře. Už po prvním kole jsem viděl, že toto opravdu nebude možné splnit, protože tepovka vzrostla mnohem výše, než jsem předpokládal. I přesto jsem se snažil prvních 12 km držet tempo pod 4:40/km, avšak ani to nebylo dlouhodobě udržitelné. Na 16.km se mi rozvázala tkanička od bot, takže jsem ji musel převázat a zastávku využil i k návštěvě mobilního WC. Poté jsem postupně zpomaloval, a bojoval i s určitými problémy, jako bylo píchání v boku, smrkání, únava nohou a podobně. Viděl jsem, že na 25.km jsem za osobákem zaostal o necelou minutu, ale mám šanci překonat osobák na 30 km. To se mi podařilo o dvě minuty a poté jsem měl chuť skutečně odstoupit. Na 32.km jsem strávil dost času na občerstvovací stanici, ale poté mě doběhl Sváťa Sedláček. Věděl jsem, že mám na něj i přesto náskok celé jedno kolo, a že jsem ho dosud nikdy na žádném závodu neporazil, i když jsme jich běželi několik desítek. Zkusil jsem zrychlit a vyzkoušet, zda se mi ho podaří udržet. Kupodivu se toto nejenže podařilo, ale po několika kolech jsem mu utekl a postupně se vzdaloval, což ovšem nebylo dáno mým úžasným zrychlením, ale spíše problémy Sváti. I přesto mi ale v této fázi pomohl, aniž by si to uvědomoval.

Posledních 12 kol (8 km) již bylo ve znamení přepočítávání, jaký čas na kolo bych měl běhat, abych doběhl závod na úrovni osobáku z Ostravy. Spočítal jsem, že je to kolem 3:45/kolo (5:37/km), i když mi v jedné chvíli činilo dost velké problémy toto spočítat (vydělit 44 minut zbývajícími 12 koly). Za spočítaným časem jsem mírně zaostával, takže jsem do posledního kola běžel s tím, že k osobáku ho musím zaběhnout pod 3:38, když předchozí kola jsem běhal o 10-12 sekund pomaleji. Hned na začátku kola jsem začal sprintovat, což mi vydrželo asi 200 metrů, po kterých jsem musel zpomalit, ale pak znovu přidal a kolo dal za 3:14, čímž jsem osobák na maraton překonal o 24 sekund. Skončil jsem na 39.místě z 90 startujících, což jsem se ovšem dozvěděl až doma v noci z Internetu. Tento výsledek považuji vzhledem k okolnostem za velmi slušný.

Po závodu jsem se občerstvil, ale cítil silné tuhnutí svalů. Překonal jsem se ale a zkusil se jít dvě kola vyklusat a to bosky. Vím, že to působí podivně, běhat v garáži bos, ale opravdu mi to výrazně pomohlo. Navíc jsem během výklusu potkal Miliče a asi kolo a půl běžel s ním a pomohl mu tak možná o pár sekund zlepšit jeho výkon. Zpáteční cesta do Brna byla pro mě poměrně náročná, i když jsem se vezl autem s Danem, měl jsem i žaludeční problémy, pak se ale můj stav zlepšil a už další den ráno byl schopen běhat, byť pomalý krátký regenerační běh. O den později (tedy 48 hodin po závodu) jsem již byl schopen běhat v tempu obecné vytrvalosti (pod 6:00/km), aniž bych cítil jakoukoliv svalovou bolest nebo únavu. Je tedy vidět, že regenerace proběhla dobře a závod snad na mě nezanechá žádné negativní důsledky.

Zůstává otázkou, nakolik z objektivních hledisek byla má účast v Budějovicích z hlediska růstu dlouhodobé výkonnosti přínosem, nicméně věřím, že jednak jsem naměřil data a například zjistil, že jsem celý maraton zaběhl s průměrným tepem 166/min, tedy o 9/min více než v Ostravě, a také jsem překonal osobní rekordy na 30 km i celý maraton, i když mi podmínky závodu z více důvodů moc nevyhovovaly. Věřím tedy, že mi tyto zkušenosti pomohou při dalších závodech, které letos poběžím. Určitě nelze přitom pominout ani to, že překonání osobního rekordu bude znamenat na maraton přinese i nějaké penízky církevním organizacím, které pomáhají lidem, jak je u mě tradicí. I to bylo pro mě výraznou motivací v poslední čtvrtině závodu. I přes všechny problémy jsem rád, že jsem se závodu zúčastnil a že jsem ho doběhl až do konce.