Pořadí: 48. z 620

Počasí: cca. 25 stupňů, slunečno

Rozložení tempa a tepovky - čas na km a tepů za minutu:

Až do včerejšího večera jsem netušil, že se dnes v Brně běží závod RunTour, dokonce jsem na tu dobu měl naplánovanou přípravu na olympiádu. Bohužel se navíc opět objevilo několik silných stresových faktorů, což vede k mé výrazné únavě, spojené i s horší životosprávou, spočívající v horším spánku, méně kvalitním jezení, ale i horším pitným režimem. I tentokrát to nebylo jiné, spánek byl blbý, ráno stresové situace ještě narostly a ani jsem nebyl ráno běhat, rozhodl jsem se ale navzdory všemu zaběhnout právě na tento závod, i když stál 600 Kč a bylo nepravděpodobné, že zaběhnu dobře. Už nějakou dobu ale neřeším, že tím mohu zavdat příčinu k dalším kecům, ostatně na můj dobrý výkon na Šerák nebyla téměř reakce, tak co by kdo měl řešit pravděpodobně špatný výkon na RunTour, že? :-) Překvapilo mě, že jsem se brzy po vyběhnutí cítil dobře, běžel jsem 8,8 km v kopcích a běh byl fajn, i tepy byly dobré, akorát mi ke konci přišlo trochu teplo. Nějak jsem si sice nevšiml, že dobíhám asi 2 minuty před koncem prezence, ale ještě mě zaprezentovali a dali mi i startovní batůžek. Zašel jsem na wc a dostal výraznou žízeň a hlad, 20 minut před startem jsem tedy snědl jejich musli tyčinku a zapil ji vodou, bylo mi ale nadále horko, i když jsem se trochu poléval. Pak jsem se přesunul do startovního koridoru, neboť jsem tušil, že navzdory všem problémům budu patřit mezi rychlejší závodníky a byla by škoda uvíznout na startu v zácpě. Problém ale byl, že mi bylo dost teplo, chvíli jsem si i zacvičil, ještě se i napil a polil, ale nějak to nepomáhalo, cítil jsem se blbě už před startem. Hodinky jsem nastavil na tempo 4:00/km, i když bylo nepravděpodobné, že ho udržím, ale chtěl jsem to aspoň zkusit. Přišlo mi i dost zdlouhavá muzika těsně před startem, nakonec se odstartovalo sice jen se zpožděním pár desítek sekund, ale i to na mě bylo dlouhé, ale nejhoší asi byl předchozí pobyt na slunci a pravděpodobně dehydratace způsobená ranními stresy a asi i přesunovým během, takže půllitr vody nestačil.

Po odstartování vedla trať do kopce, pak chvíli s kopce a pak hrází do kopce. Běžel jsem ještě obstojně, hlavně do kopce kolem hrázi, ale jak pak trať po 1.km začala klesat, tak se mi běželo velmi špatně, už v té době jsem se "motal" natolik, že jsem skoro spadl. Pak se to na rovině zlepšilo a na stoupání před obrátkou na 2,5.km jsem celkem ožil, po obrátce to ale při klesání bylo hned horší. Zvažoval jsem, jestli na občerstvovačce na 2,8.km vzít malou láhev s vodou, nakonec jsem ji vzal, trochu se napil a trochu polil, ale efekt to mělo jen krátký. Při stoupáních jsem ale opět ožil, střídal jsem se pak v pořadí s jednou slečnou, jenže jak se trať po asi 3,8 km vrátila zpět na hráz, následovalo klesání, část na kostkách. Zde jsem se už motal hodně, raději jsem přibrzdil, i když mě předběhlo více lidí a jeden se i ptal, jestli jsem v pořádku. Někde kolem 4,5.km jsem pak zkusil při krátkém stoupání se zavěsit za nějaké lidi, ale konec byl pocitově nejhorší, dobíhal jsem skoro dezorientován, i když jsem vnímal, že mě vlastně nikdo ani nepředbíhá, jen v cíli za mnou doběhl jeden člověk, kterého ale v pořadí dal čip přede mě. Byl jsem ale rád, že už jsem v cíli, pocitově jsem byl na hranici úžehu ... Slyšel jsem ale, že jsem na konci první padesátky v pořadí, což mě celkem příjemně překvapilo, ale asi startovali spíše méně kvalitní běžci ...

Po doběhu jsem krátce klusal, přitom jsem vypil skoro litr vody, hlava se mi i tak motala, tak jsem si šel sednout na lavičku, kde se pak objevil kamarád Tomáš, běžící i tentokrát bosky. Celkem jsme dost pokecali, bylo to fajn. Pak jsem i dostal chuť klusat zpět do Lískovce, běželo se mi dobře, opět i s dobrými tepy, i do kopce, ale doma opět byla dehydratace, které jsem se zbavil až v průběhu podvečerního doučování, které jsem posunul o hodinu, kdy jsem vypil další dva litry. Rozhodně to dnešní běhání splnilo to hlavní, a tím bylo odbourání stresu, jenže otázkou je, jestli nebyly s tím spojené problémy až příliš velkým rizikem. Navíc toto není poprvé, naopak mívám podobné pocity při obdobných závodech celkem často. Otázkou je, jestli opravdu není čas se na to nevykašlat, tedy ani tak ne na závody, či dokonce běhání, ale spíše ty všechny stresy kolem. Ale dost možná to budu řešit jinak, i když to tu nechci rozvádět ... A dost možná už nikdy nebudu běhat podobné závody dobře, jenže i tak snad mělo smysl, abych dnes závodil. Pocity při tom byly tak hrozné, že jsem úplně zapomněl na vnější stresy kolem. ;-) Ale vlastně to byl nakonec fajn den. :-)