6.4.2014 Bratislavský ČSOB maraton 42,195 km

Pořadí: 48. ze 738 běžců, kteří doběhli

Čas: 2:59:42 (reálný čas 2:59:35)

Rychlost:  14,09 km/hod (4:16 na km)

Průměrná TF: 164,1 tepů/min

Mezičas půlmaraton: 1:28:11 (4:11 na km, ATF 160,0)

Profil: dva městské okruhy, téměř rovina, převážně silnice, kolem 14,5.-17.km a 35,5.-38.km kostky

Počasí: cca. 15 stupňů, zataženo, místy vítr

Rozložení tempa (čas na km) a tepovky (tepů/min):

Rozložení tempa po pětkách (čas na km): 4:09 4:09 4:13 4:13 4:21 4:23 4:17 4:21 4:12

Vývoj pořadí: 10.km 51., 21,1.km 53., 31.1.km 56., cíl 48.

Foto (z 26.km?):

Na maraton v Bratislavě jsem se přihlásil už před delší dobou, když jsem si ho naplánoval jako vrchol jarní sezony. Věříl jsem, že bych mohl zaběhnout dobře, protože bývá ještě chladnější počasí a protože se mi v zimě dařilo, navíc jsem v Bratislavě před 7 lety začal běhat a mám tam velmi dobré přátele řeholníky. V neposlední řadě bylo startovné na maraton skoro o polovinu nižší než startovné na půlmaraton v Praze, který se konal den před tímto maratonem. Před 3 týdny jsem na Bratislavském Hamburgu zaběhl maraton za slušných 3:01:42, a podařilo se mi ho vyhrát, nicméně pak se naskytla možnost startovat na 100 km v maďarském Kisberu, kde jsem před 8 dny zaběhl slušných 10:02:09, jednalo se o můj první ultramaraton v životě. Věděl jsem, že regenerace po takovém závodu trvá obvykle dlouho, ale cítil jsem se dobře, tak jsem si říkal, že počkám do pátku, jak se budu cítit. Dělal jsem i hodně pro regeneraci, klusal jsem, cvičil jsem, snažil jsem se stravovat zdravěji apod., a protože jsem se v pátek cítil dobře, tak jsem se rozhodl, že na závod odjedu. Ambice jsem si ovšem nedělal moc velké, protože bylo pravděpodobné, že se únava bude muset projevit. V sobotu jsem se zaregistroval spolu s kamarádem knězem, který se přihlásil na půlmaraton, a pak prožil pěkný večer v klášteře. Bohužel jsem se neovládl a snědl více pečiva s medem, než bylo žádoucí, jinak ale bylo vše v pořádku. V den závodu jsem se ale probudil se silnou únavou nohou, kterou jsem řešil cvičením, které pomohlo. Kamarád kněz pak za mé účasti odsloužil mši svatou, bylo to fajn, a pak jsme se vydali klusem na start, který byl 2,4 km od kláštera. Na startu jsme měli problém najít WC, ale vyřešil jsem to, a pak se zařadil do startovního koridoru, kde jsem shodou okolností potkal Petra Tichého s kolegou, kteří dělali vodiče na 3h. Nebyl jsem si zdaleka jistý, jak poběžím, a zda doběhnu do celého maratonu, ale chtěl jsem dát aspoň půlmaraton. Ještě v koridoru jsem popíjel láhev s vodou a osvěžoval se, protože jsem se celkem přehříval, i když bylo příjemné počasí, a flašky se pak zbavil až těsně před startem.

Po odstartování mě překvapilo, že trvalo 7s, než jsem přešel startovní čáru, i když jsem byl celkem vpředu. Spolu s maratonem probíhal i závod v půlmaratonu a závod štafet, tak tam bylo dost lidí. První kilometr jsem se rozhodl běžet velmi umírněně, poblíž vodičů na čas 3h, avšak kolem nich byl obrovský dav lidí, a občas do mě i někdo narazil, tak jsem se rozhodl neriskovat a po 1,5 km jít před ně, abych měl volnější prostor. Další kilometry jsem se snažil běžet tak, aby se tepové frekvence dostala do zony kolem 161-166, avšak to se tak úplně nezdařilo, pohybovala se spíše kolem 160. Rozhodl jsem se, že dnes budu při závodu brát jen vodu a to na každé občerstvovací stanici, počínaje 2,5.km, vždy jsem vzal láhev s vodou (0,25 l) a malou část vypil, větší část jsem používal pro vnější ochlazování, když jsem si omýval hlavně obličej a krk. Celkem jsem tak za závod vzal 16 láhví, toto byla správná strategie. Jídlo jsem tentokrát nebral žádné. Někde kolem 5.km jsem předběhl kamaráda z klubu Frantu Slatinu, avšak ten mě už kolem 8.km předběhl zpět. Chtěl jsem se ho držet, ale moc mi to nešlo, navíc jsem potřeboval kolem 11.km vykonat malou potřebu, tak jsem ho nechal běžet a běžel jsem si svým tempem. I když tepovka byla nízká, tak se mi nedařilo běžet rychleji, nicméně tempo bylo převážně pod 4:15/km, coź bylo fajn. Problém dělala jen zvlněná část kolem 14.-16.km, která vedla nejprve do kopce a pak s kopce, vše historickou částí Bratislavy, po kostkách. Pořád jsem byl poblíž různých běžců, vesměs půlmaratonců či štafetářů. Celkem jsem se i potil, ale vnější i vnitřní ochlazování byly účinné. Po 20.km pak trať vedla směrem ke startu, kde se běžci rozdělili na dvě skupiny, jedna pokračovala do 2.kola, druhá běžela do cíle, který jsem však neviděl, pouze jsem předpokládal, že je na určitém místě, což tak úplně nenastalo. Už tady jsem ale byl překvapený, že 21.km jsem měl za 4:52, tento měřil 1,14 km, a že koberec pro půlmaratonský mezičas je ještě asi o 100m dál. Nevěnoval jsem tomu ale přílišnou pozornost, protože jsem předpokládal, že jen půlmaratonský koberec posunuli z technických důvodů a že je jinak vše v pořádku. Půlmaraton jsem měl za 1:28:21, což jsem nepovažoval za špatný výsledek.

Hned po absolvování půlmaratonu jsem si začal na trase připadat osamoceně, neboť už tam nebyli ani štafetáři, ani půlmaratonci a maratonců v dohledu bylo minimum. Chvíli kolem mě jezdil jezdec na handbiku, pak i ten zmizel. Neběželo se mi úplně dobře a to tím spíše, když jsem zjistil, že i 22.km mi vyšel 4:45 (i on byl delší, mél 1,12 km). Další kilometry jsem měl trochu problémy s udržením tempa i technikou, což jsem řešil nejrůznějším osvědčeným způsobem, zejména pak občasným během podél čáry vozovky, občasným zakopáváním, snahou o zapojení rukou, pravidelným osvěžováním apod. Přesto jsem ale běžel tempem výrazně nad 4:15 a postupně mě začaly předbíhat i nějací běžci. Vždy jsem se jich snažil chvíli držet, ale nikdy jsem neměl dost vůle s nima pokračovat dál. Po psychické stránce jsem na tom byl ale dobře, a v duchu si vícekrát zpíval, hlavně refrém jedné křesťanské písničky. Na jiných místech jsem měl chuť i k spontánní modlitbě, a to i později, bylo to fajn.

Na 26.km na mě volal Míšo Holík, který tam fotil, že běžím výborně, ale věděl jsem, že to tak není docela pravda, i když čas jsem měl dobrý. Někde za 28.km mě pak začalo předbíhat více lidí, což znamenalo jediné, že už jsou poblíž vodiči na 3h. Nemýlil jsem se, přihnali se ke mě někde před 29.km, vedli spolu dost velkou skupinu lidí. Peter se mě ptal, jak se mi běží, říkal jsem, že špatně, že mám nízké tepy, ale neběží mi to. Povzbudil mě ale, ať běžím s nimi, tak jsem to zkusil. Tep skokově vzrostl o 10 tepů nahoru a s větším úsilím se mi podařilo skupinu udržet. Měl jsem ale dva problémy. Jedním bylo, že běh ve skupině znamenal opět větší riziko kolizí, což jednou i nastalo, druhým pak bylo, že se skupina postupně trhala a jak jsem se pohyboval ke konci, tak jsem ztrácel na vodiče několik metrů a pak i motivaci. Opakovaně jsem proto záměrně vždy zrychlil, abych vodiče doběhl či předběhl, jen abych nebyl na konci skupiny! Další kilometry se mi už dařilo vodičů držet dobře a přestože ze skupiny odpadalo stále více lidí, tak já v ní zůstával. Vodiči mě informovali, že běží na čas těsně pod 2:59:00, s čímž jsem byl spokojený.

Někde na 35.km začalo druhé stoupání po kostkách podél pošty, místy, kde jsem chodíval před 7 lety denně na Teologickou fakultu. Říkal jsem vodičům, abychom toto běželi pomaleji, zde se skupina dost roztrhala, a roztrhali se i vodiči, Peter běžel vpředu s asi 2 lidmi, druhý vodič běžel pár metrů za ní, spolu se mnou a dalším člověkem, všechny ostatní jsme ztratili. Někde kolem 37,5.km se pak vodič rozhodl mě a jednoho běžce opustit, aby doběhl Petera a řekl mu, že mají příliš velký náskok, aby zpomalili. Já však toto úplně neslyšel a navíc se dostal na oblast se silným protivětrem, podél Dunaje, tak jsem po chvíli zaváhání též výrazně zrychlil a doběhl je, druhý běžec k tomu neměl sílu či chuť. Zdálo se mi ale, že vodiči běží pomalu a že mám sílu běžet o něco rychleji, hlavně poté, co jsem si vyzkoušel asi 100m stíhání a šel před ně. To by bylo fajn, kdyby nebyl silný protivítr, se kterým jsem musel bojovat. I tak jsem se ale držet dobře a věřil jsem, že když jsem před vodiči, tak dám čas pod 2:59, tedy osobák. Někde na 39.km se pak trať otočila a vedla po větru, či v bezvětří, což zvyšovalo mé šance. Kilometrovník 40,1 km jsem probíhal za 2:50:16, tak jsem si spočítal, že je vše v pořádku, že zbývající 2,1 km určitě dám kolem 9 minut. Někde kolem 40,5.km mě pak dostihli vodiči, kteří mě povzbuzovali, že běžím dobře, sami už nikoho nevodili, protože se skupina roztrhala, jeden člověk dokonce zrychlil a šel před všechny. I na 41,1.km vypadalo vše v pořádku, předtím jsem ještě vzal poslední láhev s vodou a vylil ji na hlavu a na tělo. Zkoušel jsem zrychlit, to se mi i podařilo, ale několikrát jsem zakopnul o terénní nerovnost, či vinou nesoustředění. Byl jsem kousek před vodiči a znovu slyšel povzbuzení, že to dám, že budu mít osobák. Když jsme se přiblížili místu startu, tak to stále vypadalo dobře, viděl jsem nějaké brány, tak jsem měl dojem, že tam bude cíl, ale velmi jsem se mýlil, cíl byl o výrazný kus dál. Když jsem ho konečně uviděl a uviděl i časomíru, tak jsem byl v šoku, protože bylo jasné, že čas 2:59:30 nemohu dát, avšak chtěl jsem dát aspoň pod 3h a i za pomocí obou vodičů ještě zrychlil a doběhl do cíle v čase 2:59:42, na 48.místě. Přesto jsem byl ale velmi spokojen, že jsem dal čas pod 3h a byl jsem rád za to, že mi posledních 13 km vodiči pomohli. Franta nakonec byl jen o 33s přede mnou, ale hlavně kvůli zpomalení v posledních 10 km. Záhadu svého špatného posledního km jsem vyřešil záhy, zjistil jsem, že poslední 1,1 km měřil dle Garmina 1,28 km, takže evidentně pořadatelé značili 1-20 špatně, všechny tyto km byly mírně posunuty, a chyba se nakumulovala na konci, podobně jako už před půlmaratonským mezičasem. Reálný ćas jsem měl 2:59:35, tedy jen 5 sekund za osobákem, ale nevadí.

Po závodu jsem se napil, pozdravil s vodiči a nějakými běžci a pak se výklusem vydal do kláštera, kde jsem se vysprchoval, naobědval a popovídal s kamarády. Rád jsem vzpomínal i na chvíle, kdy jsem tam před 7 lety začal běhat. Měl jsem pak i chuť si zaklusat v místech, kde jsem absolvoval své první kilometry, v Horském parku, běžel jsem tam 5,3 km a bylo to fajn. Pak jsem se navečeřel a odjel domů. Z dnešního výkonu a výsledku jsem nadšený, toto jsem nečekal. Ukazuje to, že mám velmi dobrou běžeckou formu a že dokážu rychle regenerovat i po stovce. Zvyšuje to tak mé šance na zlepšení jak na stovce, tak na maratonu, až budu odpočatější. Jsem velmi rád, že mám maraton pod 3h na oficiální trati, neboť po svém jediném stávajícím pokusu pod 3h v Ostravě před 1,5 lety byly velké pochybnosti o délce trati. Teď už je výkon potvrzený, i když ostatně ani 3:01:42 z Hamburgu nebylo špatných. Mou výkonnost ovšem do určité míry stále limituje psychika, protože je zajímavé, jak jsem "ožil" poté, co mě dostihli vodiči, a že pak bez problémů vzrostl i tep, přestože se mu předchozích 29 km nechtělo. Z opačného hlediska je ale psychika i mým přítelem, neboť už mám tolik zkušeností, že dokážu na různé problémy reagovat poměrně dobře a efektivně. Problémem pak zůstává ještě i jídelníček, což pak způsobuje i zvýšené množství tuku na nohách, které tam dle měření z Ústavu sportovní medicíny stále mám. 2 kg tuku navíc dělá rozdíl na maratonu 5 minut, což je dost na to, abych se mohl snažit. Dále bych měl pokračovat v kompenzačních cvičeních, která mi evidentně pomáhají, a pokojně nabíhat vyšší kilometráž. Teď bych chtěl dát pár týdnů pauzu od větších závodů s tím, že uvidím, jak se budu cítit před PIM maratonem 11.5., kam jsem se kvalifikoval na Mistrovství republiky. Sice asi bude tepleji než dnes, ale zato mohu mít lépe natrénováno a mohu být odpočatější, tak uvidíme, jak mi to vyjde. Také ještě zvažuji, jestli bych neměl zkusit něco ještě delšího, ale vše má svůj čas. Já vždy volil raději cestu pomalejší, avšak zároveň dlouhodobější a bezpečnější, u čehož zůstanu nadále. Z dneška mám ale velkou radost, prožil jsem pěkné dny duchovně i sportovně, a dosáhl velmi dobrého výsledku. Nemohu nezmínit i to, že mě potěšilo povzbuzování v průběhu závodu, ať už Míšou Holíkem, oběma vodiči, ale i mě neznámými lidmi, např. členy štafety apod. Bylo to fajn, děkuji.