8.2.2014 Halové Mistrovství Středoslovenského atletického svazu, Bratislava-Elán, 3000 m

Pořadí: 9. ze 14 běžců (z toho 3 DQ)

Čas: 10:44,13

Rychlost:  16,77 km/hod (3:35 na km)

Průměrná TF:  178,9 tepů/min

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

Když jsem před 15 dny zaběhl svůj první halový závod v životě, 1500m za 5:16,1, tak jsem měl po doběhu dojem, že by mohlo být v mých silách zlepšit osobní rekord na 3 km, přestože rychlejší běhy netrénuji a běhám převážně jen pomalejší běhy ve vyšší kilometráži. Chtěl jsem zkusit halové Mistrovství Moravy a Slezska, ale tam mě nevybrali, naštěstí jsem však poté objevil dnešní závod, který byl otevřen i pro zahraniční závodníky, tak jsem se do něj nechal napsat. Poslední dny před závodem jsem běhal ve velké pohodě, s velmi nízkými tepy, když poměr tep/tempo byl nejlepší v historii. Věřil jsem proto, že bych mohl zaběhnout dobře, pokud mě tedy na závod vyberou, což nebylo jisté, avšak naštěstí se to podařilo. Na závod jsem měl jet z Brna s kamarádem, avšak ten si bohužel při tréninku opět zhoršil svůj zdravotní stav, takže se dnes rozhodl, že nepojede. Ráno jsem navíc mluvil s jedním člověkem, který mi řekl, že závod na 3 km je pro mě "na hovno", že tam beztak budu skoro poslední, a že pokud chci za každou cenu závodit, ať se nahlásím na vrh koulí či sprint 200m. Říkal, že bych mnohem lépe udělal, kdybych dnes dal 30-40 km dlouhý běh, místo abych ztrácel čas takovými závody, které mi nic nedají. Věděl, že jedu do Bratislavy i kvůli tomu, abych navštívil kamarády řeholníky, ale přesto říkal, že si tam mám raději zaběhat trénink na ultramaraton, než běhat toto. Já ale byl přihlášený a měl jsem chuť zkusit právě 3 km, navíc jsem věřil, že mohu dát osobák. Po hovoru jsem byl velmi rozladěný, navíc se přidal ještě další problém, tak jsem zvažoval, jestli se na to nevykašlat, naštěstí jsem ale už měl celkem málo času a rozhodl jsem se, že tam přece jen odjedu. Musel jsem přitom celkem svižně klusat 5,8 km s batohem na nádraží, abych vlak stihnul (tempo 5:16/km), protože s MHD bych to nestihl určitě (jezdí po 20 minutách a jízda s přestupem trvá 30 minut). V Bratislavě jsem se naobědval, pomodlil se a začetl do nějakých knížek. Už při cestě jsem přemýšlel o tom, že chci běhat především tak, jak mě baví, a že pokud mi současný způsob vyhovuje, naplňuje a jsem přitom zdravý, tak je vše v pořádku, a nemám důvod něco měnit. Baví mě to takto, i za cenu, že kdybych trénoval jinak, tak bych mohl být lepší. Shodou okolností jsem v knihovně narazil na knížku, která se běhání vůbec netýkala, ale když jsem ji četl, tak jsem najednou uviděl odstavec: Erik Lidell, jeden ze světoznámých běžců, kterého život zachytil film Ohnivé vozy, si uvědomil, že mu Bůh dal výjimečný dar, který nesmí v sobě zanedbat. Je to část Boží slávy, kterou v něm, jako v lidské bytosti, stvořil Bůh. Když v sobě tuto schopnost cvičil a rozvíjel, uvědomil si, že Bůh má v tomto zálibu. Řekl: Když běžím, cítím, že Bůh se z toho těší". Toto bylo něco, co mě zasáhlo, neboť to dalo jednoznačně odpověď na všechny pochybnosti, které vznikaly na základě podnětů okolí. Opravdu super, že to přišlo teď, přesně tak to cítím ...

Na závod jsem se pak vydal během, něco přes 3 km. Zaregistroval jsem se, zaplatil, převlékl se a přichystal se na start. Vzal jsem sebou i kameru, kterou jsem umístnil tak, abych pak měl záznam o proběhlých kolech a rozcvičil se. Neměl jsem možnost klusat, proto jsem se trochu poprotahoval a nakonec dal pár cca. 20m běžeckých úseků, ne moc. Na závod se nakonec zaregistrovalo 14 lidí, jejichž výkonnost jsem těžko odhadoval, bylo však jasné, že bude úspěch, když nebudu poslední. Jako cíl jsem si dal zaběhnout osobák s tím, že bych rád první kilometr běžel tempem kolem 3:30/km, podle toho jsem nastavil i pípání na hodinkách. Těsně před startem jsem v hledišti uviděl kamaráda z klubu, který tam byl se svěřenkyní, a pozdravil se s ním, což bylo fajn. Start se pak asi o 2 minuty opozdil, což nebylo pro mě úplně ideální, neboť jsem byl celkem nervozní a tep vzrostl na 112. Nervozita plynula i z toho, že jsem běžel v úplně nových botách, které jsem koupil teprve včera a v kterých jsem nikdy neběžel. Problém byl, že v hale jsem potřeboval mít čisté boty, takže jsem nemohl použít Roniny, ve kterých jsem běhal po Brně a Bratislavě, a jiné vhodné boty jsem doma neměl. Hitogami mi v prodejně celkem seděly, prošel jsem se pak v nich večer po schodech v baráku, a rozhodl jsem se to risknout. Před startem jsem vnímal, že jsou trochu jiné než Roniny, ale při závodu jsem to vůbec nevnímal - boty tedy seděly dobře.

Po odstartování jsem si všiml, že všichni "vystřelili" neúměrně rychle, tak jsem se zařadil na poslední místo, přestože jsem běžel celkem svižně - na 300m jsem viděl, že mám náskok oproti plánu 2s, tak jsem nechtěl běžet rychleji. Už někde na 700m jsem ale doběhl dva běžce a protože mi jejich tempo nevyhovovalo, tak jsem je předběhl, 1 km jsem měl za 3:32,5. Druhý kilometr jsem běžel o něco pomaleji, víceméně osamoceně, ale ke konci 2.km jsem se přiblížil k dalším dvěma běžcům, které jsem předběhl. Tento kilometr jsem měl za 3:35,8, celkově pak 2 km za 7:09,3. Protože se mi běželo dobře, tak jsem získal sebedůvěru, že nejenomže mohu překonat osobák, ale mohu dát čas i pod 10:45. Vzpomněl jsem si i na ten citát, že se Bůh těší, že tady běžím, a že já se těším též. Přestože jsem v posledních 2 kolech musel vyvinout vyšší úsilí, tak jsem ve třetím kilometru nezpomalil vůbec, měl jsem ho za 3:35,77 a doběhl celkově v čase 10:44,13, z čehož jsem měl velkou radost. Trochu mě jen mrzelo, že jsem zjistil, že tři lidi diskvalifikovali, z toho ale jen jednoho, co doběhl přede mnou, protože dali jen 14 kol místo 15. Skončil jsem tak na 9.místě ze 14 lidí, což není špatné. Ze zlepšení osobáku o 10 sekund jsem měl ale radost, a radost jsem měl hlavně z toho, že jsem na tomto závodu startoval. Pak jsem se převlékl, rozloučil s kamarádem a doběhl na vlakové nádraží, kde jsem nasedl na vlak do Brna. Dnes jsem si dovolil i více jídla, dal jsem tam i různé sladkosti, ale myslím, že to k oslavě patřilo. :-)

Pokud se jedná o mou další běžeckou budoucnost, tak jsem ještě více přesvědčen, že trénuji tak, jak mi vyhovuje časově i psychicky a že je pro mě naprostou prioritou, aby mě to bavilo a naplňovalo. Bude-li splněno toto, tak budu též zdravý, psychicky i fyzicky, a i má výkonnost bude růst. Růst sice bude pomalejší, než kdybych trénoval "profesionálně", ale bude zároveň stabilnější, a to je důležité. Nikdy jsem se necítil běžecky tak dobře jako teď a nikdy jsem nezaběhl osobák už začátkem února. Věřím přitom, že pokud u svého způsobu vytrvám, a pokud budu běh považovat i jako způsob přesunu či prostředek pro setkávání s přáteli, modlitbu či meditaci, tak bude vše v pořádku, a věřím, že jednou budu úspěšný i v ultrazávodech, přestože budu trénovat jinak, než je běžné. Třeba se to nepodaří, ale přesto mám sen, že i s mým způsobem běhání jednou vyhraji nějaký významnější závod, ale i kdyby se to nepodařilo, tak nevadí, stále ještě pořád nemám kam spěchat. Jsem vděčný, že mohu běhat a žít a to stačí. Z dneška mám radost, přestože jsem první být ani nemohl. :-) Na druhé straně, po doběhu jsem byl naprosto v pohodě, bez bolestí, bez zadýchání, bez únavy a vlastné i bez zpocení. Já nemám rychlost, abych běžel trojku rychleji, ale mám vytrvalost, takže když jsem po 1500m věřil, že zaběhnu dobře 3000m, tak po dnešku věřím, že zaběhnu brzy výborně 5000m či dokonce 10000m. Dokonce mám pocitově dojem, že kdybych dnes po těch 3000m pokračoval do 5000m, tak by padl osobák i na 5000m, dokonce možná blízko 18 minutám. Toto je jen spekulace, ale nevadí - snad ji na jaře prověřím. Ještě jednou děkuji všem za podporu, hlavně Kláře, která mi velmi pomohla v krátkém čase, kdy jsem se rozhodoval, zda do Bratislavy na ten závod pojedu či nikoliv. Určitě bylo dobře, že jsem tam jel, a že jsem běžel 3000m, místo abych házel koulí. :-)