Běhání 15.3.2018
návrat na běžeckou stránku Petra Kaňovského



Běhání v posledních dnech mě velmi baví, běhám hodně spontánně, "po svém". Spoustu věcí dělám úplně jinak, než "by se mělo", ale zjistil jsem, že vůbec o to nejde - důležité je, jak se u toho cítím a co mi to přináší ... Ráno jsem měl celkem unavené nohy, ale měl jsem chuť si zaběhat, bylo hezky a věděl jsem, že třeba v oboře Holedná je teď kouzelně, případně jsem chtěl doběhnout až do Chudčic na křížovou cestu.

V první části jsem běžel do Kohoutovic, cestou jsem opět sbíral odpadky, vzal jsem i dvě plné tašky ze skládky u zahrádek a přenesl je asi 500m do kopce do popelnice, vysbíral jsem v Kohoutovice i různé plastové láhve a též je hodil do popelnice. Říkal jsem si, že touto formou se dlouhodobě zapojuji do Ukliďme Česko, přičemž toto má smysl, protože se při klusání dostanu i tam, kam jiní ne, či pro mě není takový problém vzít flašku a popoběhnout s ní 100m k popelnici apod. Cítil jsem se při tom dobře, jen mi vyhládlo a dostal jsem žízeň, tak jsem zaběhl do Lídlu, koupil jsem si oplatek, vodu a kávu, kromě toho i dvě musli tyčinky, abych je dal do občerstvovníku. Pak jsem pokračoval s kopce do obory, selata jsem sice neviděl, jen dospělé kusy, ale krásně zpívali ptáci a viděl jsem i kačeny. Cítil jsem se velmi dobře naladěný a vůbec jsem nebyl unavený, i když ráno jsem cítil po předchozích dnech výraznější únavu. Rozhodl jsem se vyzkoušet cestu na Holednou, kterou jsem včera náhodně objevil s kamarádem, když brána od plynovodu byla zavřená.

Běh do vrchu mi přišel povedený, běžel jsem na tempo 6:40/km a souběźně i podle STRYD, nakonec jsem byl o trošku rychlejší. Už v první části jsem na prudším segmentu zaostal jen o 2s za jeho rekordem (viz zde), na celém úseku jsem vytvořil nový segment a ujal se vedení, ale dosud tam běželo málo lidí (viz zde). Celkově jsem ale byl z tohoto běhu nadšený, bavilo mě to a fungovalo i řízení tempa dle pomůcek. Bylo fajn, že jsem tu běžel už včera, byť za dvojnásobný čas - vždy potřebuji vědět, co mě čeká. :-) Ale byl jsem i tak překvapený, že jsem běžel tak dobře, přitom jsem vzal i dnes boty, které už jsem po včerejšku chtěl vyhodit, ale evidentně mi vyhovuje, kdyź více vnímám terén pod sebou, když toto už opravdu netlumí a mohlo by se klidně použít na MR v bosopředbíhačce. :-) Grafy ze STRYD jsou zde.

Na vrcholu jsem dal do občerstvovníku přinesené dvě tyčinky, vzal si oplátkou jednu jejich a pak se vydal dolů k jezírkám a dále k přehradě. Běželo se mi dobře, tak jsem pak zkusil samostatně dát stoupání nad Rozdrojovice, odkud jsem pokračoval dál po modré cestě terénem na Trnůvku. Věděl jsem, že Chudčice jsou právě tímto směrem, po této cestě jsem ale nikdy neběžel, nevěděl jsem ani, kde pak končí stoupání, proto jsem ještě chvíli klesal, než jsem tuto fázi zastavil. Pak jsem pokračoval po značce dál, použil jsem pak vstup do oplocené části přes schůdky nahoru a dolů. Věděl jsem, že tam někde je konec křížové cesty, ale zapomněl jsem vzít mapu. Cesta klesala, to mi přišlo divné, proto jsem uvítal, že modrá značka odbočuje do terénního stoupání. Byl jsem přesvědčen, že na jeho konci je poslední kříž křížové cesty, a říkal jsem si ještě, že se tam dostanu netradičně z opačné strany, ale trošku jsem se mýlil. :-) Jak mám barevnou vadu, tak jsem ztratil značku a doběhl sice nahoru, ale žádný kříž jsem neobjevil. :-) Neměl jsem už moc času, tak jsem se vydal po cestě zasypané listím dolů, kde jsem myslel, že bude východ z obory, doběhl jsem až k bráně poblíž přehrady, ovšem ta byla zamčená (trasa zde). ;-) Uvažoval jsem, že bych zkusil přeskočit bránu, jenže v dětství jsem se nenaučil přelézat plot a brána byla dost vysoká, dokonce i plot kolem byl velmi pevně upevněn, chvíli jsem to zkoušel a pak se rozhodl se vydat podél plotu nahoru, když jsem věděl, že tak musím narazit na vchod, kterým jsem se tam dostal.

Prvních asi 150m bylo velmi prudkých, vícekrát jsem se musel plotu přidržovat, pak ale cesta byla pěkná, viděl jsem i asi 10 ks divoké zvěře a nakonec nastoupal asi 150 výškových metrů zpět, než jsem se dostal k východu, viz trasa. Pak už jsem narazil na cestu, kterou jsem přiběhl a seběhl pak do Bystrce, sice s menším zpožděním, ale nakonec jsem vše stihl i pracovně dobře. Celkem jsem naběhal přes 30 km, bylo to super a cítím se po tom všem velmi odpočatě. Myslím, že to mělo smysl, i když i dnes byly některé věci nestandardní, však jsem ani nedoběhl, kam jsem chtěl. :-) Uvědomuji si ale, že při běhání jsem mimořádně klidný a pokojný, a je celkem jedno, že občas běžím úplně jinam, či narazím na zamčenou bránu, jsem částečně barvoslepý, do polorozpadlých podrážek se uchycují kamínky apod., umím si poradit s tím vším. A je asi jedno, že jsem nenarazil na vrchol křížové cesty, nastoupal jsem toho i neplánovaně dost, a vlastně jsem se cítil vděčný za to, že běžím právě takto. Vlastně při tom všem jsem více vnímal i smíření se s nelehkou situací v harvardských fondech i jinde, kam jsem poslán. Prostě musím běžet či jít dál, vše dělat v dobrém úmyslu a pokojně, a ono to k něčemu bude, i když to třeba povede úplně jinam, než jsem myslel. :-) A pokud se jedná o sportovní část, snad i toto ukazuje cestu, kterou mám jít, prostě si běhat hravě, pro radost, a třeba pak přijdou i dobré výkony, však uvidíme ... A i kdyby ne, mohu vytvářet nové objevitelské segmenty či třeba jen vzít prázdnou pohozenou plastovou láhev z míst, kam se vůbec nehodí. :-)