29.4.2011 Brno-Vejrostova, 25 km (250 metrový okruh)

Počasí: 14 stupňů, nejprve polojasno, ke konci zataženo s ojedinělým slabým deštěm

Dosažený čas: 1:48:01 (4:19/km)

Průměrný tep: 167,9 tepů/min

Mezičas půlmaraton: 1:29:14 (4:14/km)

Průměrný tep půlmaraton: 170,3 tepů/min

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

K dnešnímu pokusu na dráze jsem se rozhodl poté, co se mi nepodařilo zaběhnout test na úterním Hamburgu, kdy jsem běh ukončil po 5 km. Včerejší běh byl ještě horší, cítil jsem se velmi unaveně, a proto ranní běh úplně vynechal a v poledne běh na oběd ukončil po pouhých 2,75 km tempem 6:00/km. Přemýšlel jsem, kde může být chyba a zda se nemám rozhodnout vůbec nejet na pražský půlmaraton, který bude již za 9 dní. Ráno se mi nechtělo vstávat a odhodlal jsem se odjet na dráhu asi až po hodině a půl po probuzení. Rozhodl jsem se, že to zkusím a uvidím. Běžel jsem nalačno, ale vzal sebou láhev (0,75 litrů) vody.

První kilometry jsem chtěl zkusit běžet tempem kolem 4:00/km, ale viděl jsem, že tentokrát tepovka poměrně rychle vzrostla nad "optimální" hodnotu 170/min, a proto jsem běžel raději pomaleji. 5 km jsem měl za 20:25 a od té doby jsem běžel přibližně tempem 4:15/km (druhých 5 km bylo za 21:15, třetích za 21:22 a čtvrtých za 21:20). Krátkodobý pokles tempa na 10,5.km byl způsoben občerstvováním. Tepovka nebyla přes téměř rovnoměrné tempo na konstantní úrovni, ale v druhé pětce rostla a ve třetí a ve čtvrté klesala. Určitě to bylo ovlivněno i tím, že se mezitím zatáhlo a dokonce mírně sprchlo.

Když jsem uběhl asi 14 km, tak se objevili v areálu hned dvě skupiny dětí s vyučujícími. Měl jsem obavu, že mě z dráhy vyženou, ale kromě 1 kola rozklusání se věnovali jiným aktivitám, a to softballu na travnatém hřišti a hodu koulí. Když tep ke konci 15.km poklesl pod 170/min, tak jsem zkusil zrychlit, ale to už pro tělo nebylo úplně příjemné, proto jsem se vrátil k přibližně rovnoměrnému tempu, přestože tep byl pod 170/min. Na konci 17.km ale nastal jiný problém, kterým bylo zaplnění paměti Garmina, který přestal měřit a ukládat mezičasy. Toto trvalo až do konce běhu, takže jsem mezičasy musel při běhu dopočítávat z celkového času, což nebylo úplně jednoduché. Krátkodobý pokles tepu na 18.km zřejmě souvisí s druhým občerstováním, i když tempo jinak nekleslo. Naproti tomu tempo kleslo na 21.km, kdy jsem už věděl, že zaběhnu půlmaraton pod 1:30 a zřejmě i trochu ztratil koncentraci, když jsem překlikával na Garminu a přemýšlel, zda se mi uloží záznam a jaký čas vlastně zaběhnu. Přesto ale pokles nebyl příliš významný a průměrné tempo posledního 1,1 km bylo 4:26/km. Mezičas na půlmaraton jsem tak měl 1:29:14 a ještě na 21,25 km měl čas pod 1:30 (1:29:55).

Po splnění cíle jsem přemýšlel, jestli doběhnout do 25 km a rozhodl se kladně. Opět jsem se napil a ovlažil, a také se věnoval vypínání pípání na Garminu, což není při běhu úplně jednoduché. Chyběla mi pak motivace snažit se udržet tempo a tep a navíc jsem cítil už i to, že mi zřejmě došly zásoby glykogenu. Snažil jsem se ale tempo udržet kolem 5:00/km, což se mi dařilo, i když tep klesl až na 150/min. Situace se změnila až poté, co jsem po 24,25 km viděl mezičas 1:44:34, což znamenalo, že kdybych poslední 3 kola zrychlil, tak bych mohl dát 25 km za 1:48:00. Nezrychlil jsem ale dostatečně, takže jsem poslední kolo měl zaběhnout za 1:03 (4:12/km) a to se mi o vteřinu nepodařilo, takže výsledný čas je 1:48:01. I tak jsem ale osobák na 25 km zlepšil 94 sekund (půlmaraton pak o 115 sekund), což není špatné.

Celkově jsem průběhem i výsledkem testu velmi příjemně překvapen. Zejména vidím, že když se mi pár dní nedaří, tak to vůbec nemusí znamenat dlouhodobější problém. Strategii na PIM ještě zvážím, až dnešní data podrobněji vyhodnotím. Může se zdát divné, že jsem se rozhodl "riskovat" tak krátko před závodem, ale já cítil, že zejména pro mou psychiku je dobré, abych test zkusil. Fyziologická stránka věci přitom nemusí hrát tak významnou roli, jako má psychická pohoda a sebedůvěra. Navíc, i kdyby mi PIM nevyšel, tak už se nemusím stresovat tím, že by hranice 1:30 na půlmaraton měla být metou, přes kterou se nedokážu dostat. Není přitom pro mě podstatné, že to nebylo na závodě, takže výkony nelze považovat za osobní rekordy ve striktním pojetí.

návrat na hlavní stránku