Běhy byly součástí mé velké série běhů do vrchu, které konám převážně v Brně a okolí (viz přehled). Běhání do kopců mě baví, cítím se při něm bezpečně a neprojevují se při něm strachy získané z rychlých běhů na dráze či rovině, natož s kopce. Zatímco na rovině či s kopce mi to nejde a při pokusu o rychlejší běh mám pocity, že spadnu, do kopce to bylo vždy lepší. Naposledy mi to šlo dobře na dráze na Morenda mítingu v září minulého roku, pak došlo k vytvoření psychického bloku, pravděpodobně i v důsledku jistých nesmyslných diskusí po tomto závodu a po závodu v Běchovicích, a od té doby je to špatné, naposledy jsem měl při závodu na dráze na 1000m čas 4:17. Funkční parametry mám ale velmi dobré, což je projevovalo nejenom při zátěžovém testu, ale hlavně při běháních do vrchů po různých místech v Brně, kde jsem dosahoval mnohem vyšší výkonnosti, než by odpovídalo na rovině. V nejprudších kopcích mám výkonnost podobnou, jako kamarádi, běhající 1000m na rovině kolem 3 minut. Na většině segmentů jsem se velmi rychle dostal do první pětky. Segment, kde jsem běžel dnes, znám dlouho, ale nikdy jsem na něm neběhal naplno, první pořádný pokus byl po nepovedeném závodu na 1000m, kdy jsem ho zaběhl velmi dobře, za 5:16, později (19.8.) jsem se dostal i na čas 5:08, což už stačilo na 4.místo v segmentu, s velmi dobrým ekvivalentem na rovině. Na segmentu jsem běhal i předevčírem a včera, vždy v únavě po cestování, v neděli po cestování z Olomouce, včera po cestování z Hradce, časy byly horší, ale ne úplně špatné, viz zmíněný přehled.
Dnes jsem běžel na krátkou konzultaci s psychoterapeutem, po které jsem byl velmi dobře naladěn, protože jsem se ujistil, že mám nyní konečně zdravější náhled na některé záležitosti, že se jimi tolik netrápím a že se netrápím ani tím, že to jiní mají jiné. Já si žiji svůj život, mám své starosti i radosti, a mám své preference, které mohou být úplně jiné, než je mají jiné. Ale není potřebné, natož nutné, abych přesvědčoval každého, že to chci takto, a že mé preference nejsou jejich a že si vlastně mohu žít a běhat jak chci, pokud tím neomezuji druhé. Velmi mi pomohlo i toto poznání získané před 2 dny na poutním běhu, který jsem uskutečnil z Olomouce na Svatý Kopeček a zpět. Touto cestou jdu již delší dobu, pořád jsem se ale snažil něco "dokazovat" i těm ostatním, třeba i prostřednictvím účastí na některých závodech, ale čím jsem se více snažil, tím mi to ukazovalo, že toto není cesta, kterou chci jít. Chci si běhat pro radost, pro zdraví, pro psychickou pohodu, ale tak, jak mě aktuálně napadne, nesvazovat se tréninkovými plány a ostatně ani závodním kalendářem, prostě vše dělat ve svobodě. A pokud budu dělat toto, bude to naprosto v pořádku. To neznamená, že si nebudu sledovat výkony, dělat analýzy apod., ale je to pro mě hlavně zdroj zábavy a zdroj dat pro analýzu. :-)
Trať segmentu je zajímavá, že postupně roste sklon, první část vede po chodnících, kde je přitom menší sklon. Tam se nadále necítím úplně bezpečně a dávám pozor, abych nezakopl, občas se tam vyhýbám i různým lidem apod., druhá část pak vede po silnici, kde se pro změnu člověk občas vyhýbá projíždějícím autům, i když je tam vjezd jen "s povolením", ale je tam větší sklon. Celkově mi ale profil vyhovuje právě tím, že stoupání postupně roste, i když průměrný sklon je menší, než bych počítal. Věděl jsem z předchozích pokusů, že když průměrné tempo osobáku bylo 4:59/km, tak v mírnější části bych měl mít kolem 4:40/km, v prudší části pak průměrnĚ kolem 5:20/km, což se víceméně při rekordním pokusu podařilo, viz černá křivka v datech. Dnes jsem si tedy nastavil pípání na tempo též kolem 4:40 a chtěl segment jednou vyběhnout, s cílem atakovat i tak kvalitní osobák, přestože jsem běžel s větší ledvinkou, která trochu překážela.
Při samotném pokusu mi to od začátku nešlo optimálně, už asi na 100-150m mi vypadla z ledvinky tužka a někde kolem 400m jsem se skoro zastavil, když paní na chodníku změnila stranu, po které šla na chodníku, ztrácel jsem sice jen pár sekund, ale nějak mě to rozhodilo, vyběhl jsem pak až nahoru, ale zpomaleně. Výkon byl i tak slušný, nicméně jsem si všiml, jak nízké tepy jsem měl, nebyl jsem ani moc unavený a bylo mi i líto nechat propisku na ulici, tato nebyla úplně zadarmo, tak jsem si řekl, že se pro propisku vrátím, že určitě bude na chodníku. K mému překvapení už tam nebyla, někdo si ji za těch 10 minut vzal, přece jen je tam větší provoz. Řekl jsem si, že dobře, ale že když už tam jsem, že vyběhnu ještě podruhé nahoru. :-)
Druhý běh byl mnohem lepší než první, běželo se mi dobře, bylo to celkem intenzivní, hlavně ke konci, ale jen mě mírně zamrzelo, že čas byl 5:09, tedy 1s za osobákem, i když mám dojem, jak z délky, tak z polohy cíle, že jsem běžel o nějakých 10m dál. Vývoj tempa byl dost podobný jako při osobáku, jen tepy byly vyšší, ale ne extrémní. Napadlo mě ale, že si trochu pohraji, seběhnu to dolů a vyzkouším, o kolik pomaleji budu mít poslední pokus. :-) Vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak, když tempo 4:56/km z druhého běhu v tomto pokusu bylo kvalitní a hlavně jsem byl nahoře dost zadýchaný.
Při třetím běhu jsem si řekl, že nemám co ztratit, dobrý výkon už mám, tak vyzkouším, jestli udržím tempo 4:40 na první části s tím, že mi pak asi dojdou síly, ale nic se neděje. Snažil jsem se od začátku běžet tak, abych se trefoval, byť na chodnících to nikdy není optimální. Překvapivě se mi to ale dařilo, zejména pak po přeběhu na asfaltku, kde jsem v prudší části vždy už ztrácel. Tady jsem vyvinul celkem vysoké úsilí, což je vidět z tepu i zlepšujícího se přepočtu GAP (červená křivka), jenže jak jsem někde po 700m ztrácel na tempo 4:40 jen asi 2s, tak mě napadlo, že bych snad mohl právě z tohoto mít osobák, byť to působilo po předchozích pokusech divně. :-) Postupně jsem na stále prudší části úsilí ještě zvýšil a nakonec doběhl v čase 5:03, s průměrným tempem 4:50/km. Pravda, po doběhu jsem byl dost zadýchaný, dokonce jsem i chvíli kašlal, ale řekl bych, že jsem tam běžel dobře a že kdyby kopec ještě chvilku pokračoval, řekněme 100m, tak bych v běhu dokázal pokračovat dál, ale kdyby byl třeba 500m, tak už asi ne. Samozřejmě, že tepy byly vyšší, ale pořád ne nějak extrémní, průměr 176 je stále ještě nízký, ale pořád o dost vyšší, než vyvinu na 1000m na rovině. Na segmentu jsem se dostal na 3.místo. Zajímavé je, že toto je po přepočtech nejlepší výkon do vrchu za celé prázdniny, ale odpovídá to i tomu, že jsem to vlastně celé běžel pocitově "naplno" a celkem intenzivně. Ekvivalent pro rovinu 3:44/km (dle mých přepočtů) či dokonce 3:33/km (pro standardní přepočet) je již solidní, přitom tuším, že tam byla omezení daná tím, že už to byl třetí běh do vrchu za sebou. Na druhé straně jsem ale byl velmi dobře rozklusaný a velmi dobře psychicky naladěný. :-)
Řekl bych, že toto ukazuje cestu, jak i za stávající situace běhat kvalitně, prostě běžet tak, jak se mi chce, podle chuti, třeba i nesmyslně, a nijak se nestresovat časování na závody apod. A pokud už i závod či cokoliv běžet, klidně se nebát přepálit, však pokud jsem kdy měl dobré výkony, tak jedině z přepáleného výkonu, často z nepovedených pokusů o osobák na kratší trati, například osobák na 1500m mám z pokusu o osobák na 400m, či osobák na 3000m (zaběhnutý na lize) mám ze závodu, v němž jsem vyrovnal osobák na 1000m. Prostě to u mě funguje jinak, velkou roli hraje i psychika, takže když běžím dobře začátek, dám větší úsilí i do konce, však série dnešních běhů to velmi dobře ilustruje. No, ale jasně, že toto provokuje, protože toto někdy nemusí vyjít, pak prostě může být útlum a špatný výsledek, jenže já raději mám jeden pořádný výkon a tři špatné, než čtyři průměrné. A byla naprostá blbost, že jsem podlehl řečem druhých, že toto je snad nepatřičné apod. Prostě musím si běhat podle svého a vůbec neřešit, že teď mám výkon na závodu na 1000m o minutu horší, než osobák, o delších závodech nemluvě. Já tuším, že za tím stojí něco úplně jiného, než že bych neměl kondici, či že bych měl nějaké zdravotní problémy, a jediné, co mě štve je, že jsem se tehdy těmi řečmi tak trápil, že to pak vytvořilo psychické bloky takového rázu, že výkonnost šla do šípku. Dost možná to už nepřekonám nikdy, ale to neznamená, že nemám běhat a nemám se věnovat tomu, co mě baví, co mi jde. A třeba časem přijde den, kdy mě napadne si zaběhnout trénink, či závod, prostě nebudu nic řešit, a dám třeba o půl minuty lépe než naposledy? Já už toto zažil, o to víc mě zaráží, když třeba i ke kamarádům někdo predikoval jejich výkony z jednoho či několika závodů. Akorát mám pocit, že se mi to podaří až tehdy, když tímto pokusem nebudu chtít nikomu nic dokazovat, když si ho poběžím pro radost, prostě podobně, jako ten poutní běh na Svatý Kopeček, či tyto běhy do vrchu. Píšu toto jako sdílení, pro sebe i pro druhé. Ano, mám psychické problémy, ano, nedokážu se plně soustředit na výkon a údajně nejsem schopný dobrých výkonů a údajně v životě nic nedokážu, nicméně zas to takové nebude, mám několik maratonů pod 3 hodiny i jiné kvalitní závody, ale prostě někdy jsem disponován lépe, jindy zase hůře, ale nic nepomůže mě za toto napadat. Mé prioritní záležitosti jsou rodina a práce, tam má smysl se ještě i trápit a dát tomu přednost před ostatními záležitostmi. Ale trápit se kvůli tomu, co kdo řekne, že jsem Běchovice měl za 44 minut místo 42 a byl na mistrovství republiky o tři místa hůře??? Doufám, že toto už definitivně dostanu z hlavy, a vlastně těm lidem musím být vděčný, že mi takto pomohli poznat, že se dokážu radovat ze života i běhání i v době, kdy ty výkony nejsou, a kdy tedy nejsou ani obdivné řeči, jak jsem se stále zlepšoval apod. A dost možná zjistím, že už vlastně ani o nějaké lepší výkony na maratonu či podobně bojovat nechci, že by to stálo moc stresu, úsilí, času, možná i zdraví, ale proč bych se nemohl radovat i z toho, že zaběhnu dobře na Červený kopec apod., přestože to není ani závod? Dnes se nějak vykecávám, ale cítím potřebu to napsat, jak to cítím a chci.